Zašifrovanou Hošťálkovu zprávu jsme docela bez větších problémů rozluštili. Nebylo to však pro nás dobré sdělení, neboť jsme zjistili, že je to posmrtný vzkaz.
V něm komisař prosil, aby se luštitelé vypravili na hráz cikhájského rybníka. Proto jsme k němu podnikli výšlap a překvapilo nás, že je vypuštěný. Na hrázi – vlastně pod hladinou – byl obrovský kámen, který jsme odvalili a našli krásnou krabičku se šperky. Bylo to Blahovo dědictví.
Nezbylo nám nic jiného, než dojít do myslivny a poctivě dědictví vrátit. Jenže na Cikháji jsou hájovny dvě. Poradili jsme se s naším panem vedoucím a nakonec vyrazili k hájovně směrem na Žákovu horu.
Po příchodu k lesu jsme se zeptali, jestli v té myslivně bydlí Blahovi – a představte si, že to byli potomci starého Blahy. Z navráceného dědictví měli obrovskou radost a my si vysloužili dobrou odměnu. S radostí v srdci jsme se vraceli a cestou si posbírali „klacky“ na oheň.